Prvotina těchto blackstronautů z Finska mi utkvěla v paměti jako zajímavý, leč poněkud nedotažený experiment. Ambiciózní kloubení chmurného blacku a sedmdesátkové psychedelie v důsledku zanechalo dojem nepoměru ve prospěch prvého zmiňovaného. Zkrátka, jakoby si blackeři hráli s houbičkami a bylo jim jedno, zdali výsledný jev vykazuje nesourodost misantropně naladěného chundelatého koťátka. Nemluvě o tom, že odkazování se k PINK FLOYD mně přišlo přinejmenším zavádějící.

No nic, zpět k aktuálnímu albu. Stěžejní změnou oproti předchůdci tvoří zvrat celkového výrazu ve prospěch zahulených hrátek. A jak jsem naznačil, nejde o aristokratickou (v dobrém i špatném slova smyslu) vzletnost PINK FLOYD. Schéma repetetivnosti, jež se vkradlo do kostry mnoha skladeb, jistá špinavost produkce i hraní samotného, toto vše je mnohem bližší spíše takovým FAUST.

A právě minimalističtější přístup je z mého pohledu tím nejspornějším bodem desky. Přičemž problém nevězí v přístupu samotném, ale v tom, že s ním skupina mnohdy neumně nakládá. Mnohdy spodek v podobě baskytary a bicích kolísá mezi záměrnou jednoduchostí a banalitou a ztěžuje skladbám gradaci. Kdyby to tak šlo vždy zvládnout tak dobře jako v hammondkově-retrařském výletu „Andromeda“. Jakoby se délka stopáže samotné už tak nesnadno trávila. Jednotlivé složky se prostě ne vždy sešly v ideální celek, což zamrzí, neboť kytarové party, klávesy a místy i basové linky oplývají osobitostí a nápady.

Přesto se tento počin poslouchá nadmíru příjemně kvůli dotaženosti atmosféry a nálad, která dle mého předchůdci chyběla. Možná proto, že dříve to spíš vypadalo, jako by se blackmetalová skupina jala hrát psychedelický rock, zatímco nyní psych-rockové uskupení hraje black metal. Nebo za to mohou zpestřující a překvapivé skladby s přesahem téměř do ambientu?

Tenhle aspekt alba každopádně působí velmi dobře, dojmem zdánlivě neškodného podivína-konspirátora, jehož chmurné mumlání o mimozemšťanech je stejně tak zábavné jako znepokojující. Věřím, že po eliminaci neduhů a ještě větším zdůraznění zlověstné trhlosti se ORANSSI PAZUZU svého kvalitativního vrcholu ještě dočkají.